Mám obednú prestávku. A keďže mi momentálne (v tomto ponurom životnom období) príde jedlo ako ľudská malichernosť, živím sa informáciami. Čítam, čo príde, ale aj to, čo si sama nájdem. A práve dnes som narazila na nasledovné:
"Řekl, že jsme
vždycky potřebovali být schopní dávat. Protože jsme ale nevěděli, v jaké
oblasti nebo jakým směrem, dávali jsme vždycky sami sebe místo svojí
síly, protože jsme neměli žádnou sílu, o niž bychom se mohli podělit. A
že se dokážu naučit sdílet svou sílu a
nevzdávat se části sebe sama. Že moje síla je jediné, co skutečně můžu
lidem dávat, a moje zkušenosti a naděje. Ale pokud jde o něco
hmatatelného, čeho by se mohli chytit, pak je to moje síla." (Eligio
Stephen Gallegos, Osobní totem)
...nemám viac, čo by som k tomu mohla dodať. Možno len - cestou z práce a počas dnešného behu o tom budem uvažovať.
Žiadne komentáre:
Zverejnenie komentára